Okurky - pěstování

ODBORNÍK RADÍ S PĚSTOVÁNÍM

ing. Bohumil Holman
desatero správného pěstování okurek

Desatero správného pěstování okurek vypracované inženýrem Holmanem, člověkem, který celý svůj život zasvětil šlechtění okurek. Za celou dobu získal obrovské množství zkušeností ať ze své vlastní činnost, tak i z nepřeberného množství rad a zkušeností ostatních pěstitelů – zahrádkářů.

Děkuji panu inženýru Holmanovi, že mi dovolil jeho Desatero správného pěstování okurek zveřejnit na mých stránkách, tak je sám sepsal.

 

1, Odrůdy – používat jen odrůdy odolnější k plísni, protiplísňové.

Dokonalé odolné odrůdy ještě nebyly vyšlechtěny nikde na světě. Jsou však odrůdy s velmi vysokou odolností.
Mezi ně patří všechny druhy okurek firmy ing. Holman.

 

2, Osivo  - používat jen to nejkvalitnější.

Výsledky pěstování závisí nejen na odrůdě, ale i na kvalitě osiva.

A speciální úpravy osiva jeho kvalitu ještě podstatně zlepšují.
Všechno osivo firmy ing. B. Holman prodělalo tři speciální úpravy:
částečná kalibrace –
odstranění slabých, i když ještě klíčivých semen
inkrustace –
„barevné“ semeno – ochrana proti poškození chladem při vzcházení
prohřívání –
podporuje růst a vývoj zvláště mladých rostlinek, prodlužuje životnost osiva.

 

Výsledky pěstování z takového špičkového osiva jsou ovšem mnohem lepší, než z osiva běžného, průměrného. A dělat si vlastní osivo z F1 hybridních odrůd – to vede v naprosté většině případů k neúspěchu.

 

3, Výsev – set brzy nebo předpěstovat sadbu.

Rannější výsev nebo dokonce výsadba předpěstovaných sazenic uspíší sklizně, takže potřebné množství plodů získáme často ještě před plným nástupem plísně okurkové. Musíme ovšem brát ohled na pozdní jarní mrazíky v polovině května i na možnost zálivky. Velmi ranné výsevy (kolem 20. dubna) je nutno chránit folií. Použijeme pouze inkrustovaná semena - jiná by v chladné půdě mohla shnít.

Nakličování semen okurek nedoporučuji, získá se málo a riziko zaschnutí je velké. Pokud však přesto budete nakličovat, pak jen ve VLHKÝCH novinách, ne v MOKRÝCH nebo dokonce ve vodě. V přílišném mokru i nejlepší semeno okurek shnije a nevyklíčí.

Předpěstování sadby je u okurek také možné. Vždy však musíme vysazovat z květináče či z kelímku, tzv. „trhaná“ sadba je zcela nevhodná. Hlídáme kořeny - jakmile je kořenový bal dost pevný, musíme rostlinky ihned vysadit, nebo přesadit do většího květináče. Opozdíme-li se byť jen o několik dní, kořínky zhnědnou, uhynou a rostlina musí vytvořit nové. Tím se ovšem celý efekt předpěstování ztrácí.

 

4, Přirychlení – nízké fóliové kryty či folníky

I to směřuje k uspíšení sklizní - „utéct“ plísni. V příznivých oblastech stačí nízké foliové kryty, případně odklápěcí(pro větrání). Odstraníme je do poloviny června. Při tak krátké době použití vydrží folie několik  let. Můžeme pod ni set i sázet. V chladnějších oblastech je nejlépe pěstovat okurky ve fóliovnících nebo sklenících. Vyplatí se vést rostliny do výšky na provázky, aby se lépe využil prostor. Důležité je větrání, a to i ve špatném počasí. V nevětraném fóliovníku jsou listy dlouho vlhké, a to velmi podporuje napadení plísní. Větráním také umožňujeme přístup včelám, které opylují květy - bez toho rostliny jen bujně rostou, ale neopylené květy se nevyvíjejí v plody.

(To neplatí pro tzv. parthenokarpní odrůdy - tedy čistě skleníkové hadovky a některé odrůdy nakladaček.)

 

5, Mulčování– folie, řezanka apod.

Mulčování brání růstu plevelů kolem rostlinek a udržuje půdu vlhkou a kyprou. Nesmíme ovšem šlapat blízko k rostlinkám. Vhodné je zvláště ve fóliovnících a u VERTIKO-systému. Nejvhodnější je černá netkaná textilie, která lépe propouští vzduch a vodu než černá folie. Použijeme-li bílou folii (průhlednou), je dobře zasypat ji troškou hlíny, aby plevele pod ní nemohly růst (uděláme tak z bílé folie černou).

 

6, Vertiko-systém – vedení rostlin do výšky

Je to nepřímá ochrana proti plísni okurkové. Listy výše nad zemí rychleji osychají (po dešti, rose) a suché listy plíseň napadá později a slaběji, než listy vlhké. Další výhodou jsou lepší a čistější plody a ovšem vyšší výnos s pohodlnější sklizní. Větší pracnost se tedy i tady velmi dobře vyplatí.

Rostliny okurek se ovšem samy do výšky nepnou (na rozdíl od popínavých fazolí apod.). Musíme jim pomoci - ovíjením kolem provázků nebo naváděním do ok sítí. V příznivých podmínkách (především mají-li dostatek živin a vláhy) dosáhne porost až 2 m výšky. Provázky i tzv. „květinové sítě“ s oky 10 x 10 cm lze použít opakovaně několik let.

 

7, Zálivka – méně často, ale důkladně

Při nedostatku vláhy rostou okurky slabě a i výnos je pak ovšem nízký. V suchých oblastech či obdobích se zálivka vždy vyplatí (pokud je možná). Je to také opatření proti plísni: Při dostatku vláhy rostliny okurek bujně rostou a rychle nahrazují nemocné a poškozené listy listy novými. Tato „regenerace“ omezuje škodlivý účinek plísně okurkové.

Velmi důležité je zalévat méně často, ale zato důkladně. Časté kropení listů malou dávkou vody jen podporuje plíseň (vlhké listy), ale rostlina přitom dále trpí suchem - půda pod listy je suchá, nebo je mokrá jen na povrchu. Správná zálivka má proniknout do hloubky 10 - 20 cm. Taková zálivka postačí i v největším vedru jednou týdně.

 

8, Přihnojení – dusík nebo listová výživa

Trochu ledku (nebo zředěného drůbežího trusu) na počátku kvetení, případně ještě opakovaná listová výživa (HARMAVIT apod.) také vydatně podpoří růst natě, tedy „regeneraci“ - viz ZÁLIVKA. Bez dostatku vláhy je ovšem účinek přihnojení menší. Za sucha je tedy třeba přihnojovat a zalévat zároveň.

 

9, Sklizně – co nejčastější

Zvláště u nakladaček je třeba sklízet co nejčastěji, v plné plodnosti i každý den nebo obden. Chceme-li ponechat část plodů přerůst (na „kvašáky“ nebo místo salátovek), pak na to obětujeme několik rostlin samostatně. Rostlina, na které zůstane velký plod, přestává nasazovat další plody a končí vegetaci předčasně.

salátovek s tmavozelenými plody, jako LINDA F1 MIX, stačí sklízet 1 - 2krát týdně.Plody vydrží v chladnější místnosti zcela čerstvé 10 - 14 dní - na rozdíl od čistě skleníkových „hadovek“ s jemnou slupkou, které v létě zavadají již po několika málo dnech. Ty jsou také vhodné jen pro nejranější sklizně.

 

10, Chemické ochrana – postřiky

Dodržíme-li opatření 1 - 9, pak většinou proti plísni „stříkat“ nemusíme nebo - chceme-li mít jistotu, že jsme nic nezanedbali - postačí 1 - 2 postřiky přípravkem ALIETTE, který je nejlepší. Při pěstování ve velkém, kde počítáme s tržbami, se ovšem vyplatí dělat ochranu intensivněji. Proti ostatním chorobám okurek jsou současné odrůdy hybridních okurek většinou velmi odolné a ochrana nebývá nutná. Ve fóliovnících a sklenících se mohou vyskytnout škůdci (mšice, molice a svilušky). Proti nim je řada postřiků, ale jejich použití na zahrádce je u okurek většinou méně vhodné. Spíše se spolehneme na prevenci a zachycení prvních „náletů“ škůdců. Osvědčují se žluté lepové lapací pásy (na mšice a molice); u svilušek odstraňujeme a ničíme napadené listy hned v samém začátku při prvních příznacích „mozaiky“. Když už je několik listů zcela žlutých a plných „pavoučků“, to už je pozdě i na chemii.

 

Na závěr

Při dodržení tohoto DESATERA bude mít 90 zahrádkářů ze 100 v pěstování okurek úspěch - zbylých 10 „bude mít smůlu“, protože v přírodě stoprocentní úspěch neexistuje.

 

Bzenec, leden 2002

Ing. Bohuslav Holman

 

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one