RADY ODBORNÍKŮ - ŠLECHTITELŮ

 

ing. O. Plavcová, CSc.
 

Klíčivost pelargónií a výsevy v domácích podmínkách

 

Pro osivo F1 pelargónii je za normá1ních okolnosti charakteristická vysoká a nestejnoměrná klíčivost. Toho se dosahuje komplikovaným chemickým či mechanickým ošetřením, které se nazývá skarifikace. Bez tohoto ošetřeni klíčí semena pelargónii ve velmi dlouhém časovém rozsahu. Bezprostředně po sklizni klíčí asi. tak 20-40. % semen, zbytek klíčívá za různě dlouhou dobu v závislosti na pevnosti osemení a na podmínkách, v kterých se semena oci1nou. Tato vlastnost je v přírodě z hlediska zachování druhu velmi výhodná, neboť v případě momentálních nepříznivých podmínek uhyne jen ta část klíčence, která již vyklíčila, nikoliv celé potomstvo. V kultuře, kdy potřebujeme naopak rychlé a uniformní klíčení, je však naprosto nepřijatelná a je ji nutné co nejvíce potlačit.

 

Úkolem skarifikace u pelargónii je za prvé odstranění oplodí s ochmýřenou osinou a za druhé narušeni osemení, aby bylo propustné pro vodu a pro plyny. Obvykle se ke skarifikaci používá 85-96 % kyselina sírová nebo různé obrušování. Skarifikační metody jsou obvykle firemním tajemstvím. Optimální délku a intenzitu skarifikace by nebylo tak obtížné stanovit, kdyby neexistovala zmíněná nestejnoměrná kvalita osemení. Skarifikace musí být tak vybilancovaná, aby byla pokud možno všechna tvrdoslupečná semena dostatečně ošetřena a aby prakticky žádná semena nebyla poškozena. Situace je ještě ztížena tím, že nejen každá odrůda má jinou kvalitu osemení, ale i různé sklizně osiva téže odrůdy v jednotlivých ročních obdobích čí létech. To v praxi znamená, že velmi pracně vyzkoušená délka skarifikace pro určitou partii osiva je pro druhou partii jen orientačním vodítkem. Skarifikace musí být tak intenzivní, aby se dosáhla klíčivost osiva co nejvíce nad 90 %. Tato snaha činí skarifikaci nejen velmi pramalou, ale nejrizikovější částí celé výroby osiva. Stačí jen málo a celá partie může být totálně znehodnocená. Proto se také osivo skarifikuje zásadně po malých partiích, kdyby k nějaké chybě došlo, aby nebyla ničena celá sklizeň. Po každém skarifikačním zákroku se zkouší! hned klíčivost osiva. Když není výsledek uspokojující musí se osivo ošetřit znovu a znovu vyzkoušet klíčivost. To se opakuje tak dlouho pokud není výsledek jak má být. U pelargónii musí mít dle normy osivo I. tř. minimální klíčivost 80 %. U našich odrůd však zásadně nedáváme do prodeje osivo s nižší klíčivostí než 85 %, většinou však je klíčivost vyšší než 90 %.

            Extrémně vysoká klíčivost osiv, která je v pro přírodu naprosto nelogická, je v kultuře třeba u těch plodin. které se při profesionálním pěstování vysévají různými výsevními zařízeními přímo do jednotlivých výsevních míst v sadbovačích. Pro tyto pěstitele není ani tak důležitá cena semene jako právě jeho klíčivost. Pokud se osivo vysévá do výsevních truhlíků a později se přepichuje lze použít i osivo s poněkud nižší klíčivosti, která je ovšem zohledněna v ceně.

Ale i osivu s nejvyšší možnou kvalitou musíme poskytnou velmi dobré podmínky pro výsevy, abychom dostali skutečně dobré výsledky. U pelargónií to znamená zajistit vhodný substrát a pěstební prostředí se stejnoměrnou teplotou 20-24 °C dnem i nocí a stejnoměrnou vlhkosti. Dodržení těchto podmínek není jednoduché, proto někdy i profesionální zákazníci preferují nákup mladých rostlinek před vlastními výsevy.

V domácnostech máme samozřejmě podmínky pro výsevy poněkud horší. Ale jedno plus zde přece jen máme. Můžeme si totiž semínka vysít napřed na vlhký filtrační papír do misky přikryté parofólií ( nebo fólií propíchanou silnější jehlou). Misku dáme do místo, kde je co nejméně kolísavá teplota v rozmezí zmíněných 20-24 °C, většinou tedy ne moc blízko u okna. Velmi důležité je, aby filtrační papír byl stále stejnoměrně vlhký. Většina semínek začne za 3-7 dní klíčit. U zbytku semínek, která nenaklíčila můžeme po této době jemně jehlou natrhnout osemení. Po tomto zákroku naprostá většina semínek vzejde. Doporučujeme nesít všechna semena najednou a to proto, kdyby nám výsevy přece jen zaschly, abychom nepřišly naráz o všechna semínka. Z hlediska udržení stejnoměrné vlhkosti bývá jistější výsev přímo do substrátu ( 0,3-0,5 cm hluboko, přikrýt parofólií). V tomto případě musíme sít do stejnoměrného sponu, aby nalezení a napíchnutí semínek bylo snazší.

Vzešlé semenáčky s rozvinutými děložními lístky i když třeba ještě nemají kořínek (kořínek se do 3-5 dnů vytvoří) přepichujeme do lehčího substrátu s 30-50% podílem rašeliny, s nižším obsahem živin a s hodnotou pH 6-6,5, která je vhodná pro většinu pokojových rostlin. Substrát má být předem propařený. V případě nedezinfikovaného substrátu i pěstebních nádob se výrazně zvyšuje procento uhynulých rostlin. Přepichujeme i semenáčky s mírnými deformacemi, které jsou často jen kosmetickou vadou způsobenou skarifikací. Z naprosté většiny těchto rostlinek vyrostou zcela normální a zdravé rostliny. V každém případě bych však chtěla upozornit, že i v zahradnických podmínkách se v průměru dopěstuje ze 100 semen jen asi 80 rostlin. Klást si vyšší požadavky v domácnostech by bylo značně nereálné. Možná, že si někdo řekne, že za těchto okolnosti je lepší koupit si hotové rostliny. Snad je to pravda, ale myslím, že se mnou mnozí souhlasit, že vlastní výpěstek je přece jenom vlastní výpěstek.

 

Ing. O. Plavcová, CSc., VÚOZ Průhonice

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one