STROMKOVÉ KVĚTINY

  STROMKOVÉ KVĚTINY

  Historie pěstování rostlin v nádobách je stará několik tisíciletí. Součastný sortiment je velmi široký a obsahuje druhy, které se mohou pěstovat jako menší stromky s okrasnou korunkou. Vypěstování rostlin s korunkou je náročný proces. Uvedu zde postup a druhy rostlin se kterými si můžete pohrát a vytvořit si rostlinu s korunkou. Chce to dodržet několik základních pravidel.

    Většina druhů rostlin, které se pěstují na kmínku se množí vegetativně, tj. z měkkých nebo polovyzrálých vrcholových řízků, jen malá část generativně, ze semene(např. Cassia, Sesbania). Při vegetativním množení se z matečných rostlin odebírají zpravidla menší vrcholové řízky o velikosti 5-8 cm, které se zakořeňují v sadbovačích.

Některé druhy pokojových rostlin, jako např. drobnolistý fíkus, se z matečnic sklízejí větší vrcholové řízky se třemi a více listy, které se sázejí do květináčů o průměru 6-8 cm, kde zakořeňují při teplotě substrátu a vzduchu v rozmezí 25-30° C. Listy srolujeme a svážeme- snížíme odpar vody.

U velmi módních dracen, dračinek a juk se k zakořeňování používají části již poměrně silných, zdřevnatělých stonků (později tvořící kmínky). Zakořenění probíhá v konečných květináčích v uzavřeném prostoru s vysokou vzdušnou vlhkostí. Během zakořeňování těchto druhů se ve vyšší teplotě a vlhkosti vzduchu probudí spící pupeny a na kmínku vyraší 2-4 výhony, které později vytvoří řidčí korunku.

  Při zakořeňování řízků v sadbovačích se používá množárenský substrát. Před sázením řízků se substrát dokonale provlhčí a ošetří fungicidem (např. Previcur) - tento postup je u nezakořeněných řízků a měkkých řízků.

Polovyzrálé řízky nebo části kmínků se nejprve vysazují do květináčků, teprve potom následuje důkladná zálivka fungicidním přípravkem.

Při množení se konce řízků ponořují do stimilátoru, který usnadňuje jejich zakořenění.
Množení většinou provádíme v letních měsících od června do srpna ( u méně vzrůstných druhů již v jarních měsících - březen- květen, aby stihly vykvést v létě příštího roku).
Jakmile řízky vytvoří kalus a uchytí se kořeny v substrátu, nastává čas na otužení. Postupně sundaváme mikrotenovou folii, která nám udržovala vysokou vzdušnou vlhkost a snižujeme teplotu o 2°C.

VYTVOŘENÍ KMÍNKU A ZAPĚSTOVÁNÍ KORUNKY

Podle způsobu vytvoření a zapěstování korunky lze rostliny rozdělit do tří skupin, které se od sebe liší.
U pokojových rostlin ( Dracena, Yuka) ja kmínek hotov již při zakořeňování části stloustlých stonků se spícími očky nebo narašenými výhony a korunka vzniká dorůstáním těchto výhonů, které se již nazaštipují.

U druhů s popínavými a většinou měkkými výhony (Convolvulus, Pelargonium peltatum, Solanum jasminoides nebo Verbena) je kmínek tvořen prodlužujícími se výhony několika rostlin (3-5), které se neustále vyvazují k opoře uprostřed konečného květináče. Jakmile výhony vytvoří dostatečně dlouhý kmínek, nechávají se volně splývat a poté se ihned zaštipují, aby se korunka zahustila.

U květin jako je např. Anisodontea, Argyranthemum, Fuchsia, Heliotropium, Lantana, Pelargonium, Solanum, se uplatňuje klasický postup vytvoření kmínku se zapěstovanou korunkou, který se rozlišuje pouze časovým průběhem. U výše uvedených, rychle rostoucích druhů trvá pěstování 8-12 měsíců, u pomalu rostoucích nebo hůře rozvětvujících se, jako je např. Cestrum, Fremontodendron, Metrosideros, Lagerstroemia, Triplochlamys a jiné, 14-16, někdy i 18 měsíců.

KLASICKÝM PŘÍKLADEM VYTVOŘENÍ KMÍNKU A ZAPĚSTOVÁNÍ KORUNKY JE POSTUP U FUCHSIÍ:

Ihned po zakořenění, tj. koncem srpna, začátkem září, se vrcholové řízky sázejí do květináčů o Ø 8-10 cm a rozestavují se těsně vedle sebe, při teplotě 20°C. K sázení se používá zahradnický substrát s podílem kvalitní rašeliny a s nižší zásobou základních živin. Při výše uvedené teplotě a zahuštěném porostu dochází k rychlému prodlužování stonku. V této době se k rostlinám přidávají opěrné tyčky 60-80 cm dlouhé za štípaného bambusu, ke kterým se fuchsie upevňují příchytnými kroužky. Prodlužování stonku se podpoří pravidelným odstraňováním postranních výhonů a použitím růstových stimulátorů. U fuchsií, při délce stonku asi 40 cm se osvědčil 0,01-0,02% postřik přípravkem giberelin v intervalu 7-14 dnů. Chemické ošetření tímto přípravkem lze úspěšně nahradit použitím vhodných, ale rychle rostoucích odrůd. Po zakořenění se začátkem listopadu rostliny přesazují do květináčů o ø14 cm, do silněji vyhnojeného substrátu. Jakmile fuchsie dosáhnou požadované délky kmínku, což je asi 60-80 cm, je doba k zaštipnutí vrcholu stonku ( polovina až konec ledna). Poté se začíná tvořit z postraních oček, umístěných ve vzdálenosti 10-15 cm pod místem zaštípnutí, základ budoucí korunky. Po zaštípnutí stonku vyrůstají z těchto oček zpravidla tři páry postraních výhonů ( konec ledna až polovina února), které se při délce 5-10 cm zaštipují a tvoří tak budoucí kostru budoucí korunky. Spodní výhony, neustále vyrůstající ze spodních oček na kmínku, se pravidelně vyštipují a tím dochází ke stloustnutí stonku. Zároveň se tak posiluje růst nových postraních výhonů na základních větvích korunky.

V polovině až koncem února se rostliny přesazují do konečných nádob. Používají se vyšší, ale stabilní květináče o průměru nejméně 20cm ( objem zeminy 3-5 litrů) a slbší tyčky se vyměňují za silnější o průměru 2 cm ( doporučuji bambusovou tyčku která neuhnívá).

Dobře zahuštěná korunka vzniká postupně, opakovaným zaštipováním nově rašících, postraních výhonů, 3-5 cm dlouhých, v období od začátku až do poloviny dubna.

Tento způsob pěstování vyhovuje většině druhů ze skupiny nepravých letniček, které vytvářejí květy v našich klimatyckých podmínkách od jara do podzimu a s příchodem mrazů ukončují vegetaci.

V období silného růstu vyžadují rostliny dostatek vody a živin. Pro květiny s korunkou na kmínku jsou vhodná hnojiva s dobou účinnosti 5-6 měsíců ( od května do září). Na podzim přichází přípravné období na přezimování. Rostliny se upravují řezem, a ztrácejí tak třetinu až polovinu listové hmoty. Proto se zálivka a přihnojování u většiny druhů od konce září omezuje až zastavuje a při nízkých teplotách a dostatku světla pak rostliny přezimují.

Hygiena nádob, substrátu a pěstebního prostředí je základním předpokladem pro úspěšné pěstování. Pro přesazování rostlin by se měly používat nové nebo čistě umyté, nejlépe vydezinfikované nádoby a sterilní substráty, které jsou bez semen plevelů, chorob a škůdců.

Velmi důležitý je správný výběr rostlin z hlediska odolnosti jednotlivých odrůd vůdči napadení chorobami a škůdci, nároků na světlo a teplotu během přezimování. Teplota přezimování a množství tepla určují z velké míry úspěšnost přezimování. Platí zásada, čím je místo k přezimování chladnější, tím může být tmavší a naopak, čím je stanoviště světlejší, tím může být teplota vyšší. Velmi důležitá je i doba, kdy se rostliny z venku stěhují dovnitřních prostor a naopak. Proto je lepší pěstovat přednostně druhy, které se mohou na podzim nechat co nejdéle venku a na jaře se mohou brzy stěhovat opět na venkovní stanoviště. U takových rostlin dochází pozvolna k větší odolnosti proti mrazu.

Nezapomeneme na včasné ošetření při výskytu různých chorob a škůdců, přiměřenost zálivky a pravidelnou kontrolu zdravotního stavu. Také musíme vědět jaké máme možnosti na přezimování rostlin. 

                            

 

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one